Zábřežsko vždy bývalo krajem na pomezí. Rozkládalo se na pomyslné i faktické hranici Čech a Moravy, na rozhraní podhůří Jeseníků a Hané, na předělu německého jazykového ostrova Hřebečska, českého osídlení severozápadní Moravy a sudetoněmeckého pohraničí. Střetávala se tady kultura, zvyky i životní styl obyvatel úrodných rovin, kopcovitého podhůří i horských planin.
Nebyl to kraj bohatý, ale ani úplně chudý. Lidé zde žili, jak mohli. Za staletí dokázali vybudovat nejen mnoho pozoruhodných památek, ale také osobitou kulturu, zvyky, obyčeje a slovesnost, kde se mísí vlivy české i německé.
A právě rozmanitost zdejší krajiny, stavebních stylů, folkloru i naturelu místních obyvatel je největší předností Zábřežska. Kdo čeká, že bude zdejší krajinou ohromen, patrně odjede zklamán. Čeká-li však poutník okouzlení, bezpochyby jej najde. Nechybí rozkvetlé horské louky, smrkové lesy plné mechovitých balvanů, doubravy ukrývající v trávě lesní květenu i lužní lesy plné blatouchů, bledulí či medvědího česneku. Najdete zde vesničky jako malované i města a městečka plná historických zákoutí.
Zábřežsko je kraj, kde se patrně nebudete prodírat davy turistů. O to více si ale užijete túru po horské hřebenovce nebo pohodový výlet rovinatým říčním údolím. Jsou zde sjezdovky i běžkařské trasy, značené turistické stezky i cyklotrasy. Kdo se rád toulá, určitě využije stovky polních a lesních cest a pěšin, které lákají k objevování tajemných zákoutí, jež vás chytnou za srdce. Možná potkáte fajrmóny, víly, hastrmany a další havěť zdejších bájí. Z mlhy se vynoří dávné příběhy které přispívají k jedinečnému geniu loci tohoto malebného kraje.
Tato kniha není turistickým průvodcem. Je spíše pozvánkou a vyznáním části Moravy, do které pokud vás jednou okouzlí, zůstanete zamilováni až do konce života.
ALOIS NEBEL 
| 
