„Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce,“ říká lékárník Stanislav Havlíček o svém působení v nemocnici Lékařů bez hranic v Agoku. Ač se svou misi také snaží zlehčit na „prosté plánování od stolu“, bez Standova bystrého úsudku a pečlivé práce by Lékaři bez hranic žádný lidský život nezachránili. Díky svým farmaceutickým znalostem dovedl rozvrhnout zásobování agocké lékárny na devět měsíců dopředu, připravit správný protijed na hadí uštknutí nebo namíchat tišící lék pro ošklivě popálenou holčičku. Když k tomu Standa ještě přidal svůj svérázný humor a nadhled, vyzrál i na pěstování rajčat v africkém suchu či vystoupil s kázáním v kostele. V zápiscích z jeho jihosúdánské mise se čtenář podívá i na Komorské ostrovy, po nichž Standa putoval během své povinné dovolené. Co bylo to nejhorší, s čím se během půlroku v Agoku musel vyrovnat a proč ho v Jižním Súdánu přejmenovali na Syna buvola?
ALOIS NEBEL 
| 
