Kdo je – nebo kdo může být – v dnešní době autorita? Nemám na mysli autoritu mravní, ale někoho, kdo je schopen zásadní reflexe našeho místa ve světě, kdo dokáže nahlédnout skutečnou duchovní situaci doby na pozadí uplynuvších staletí civilizačních a kulturních dějin. Mám na mysli autoritu duchovní, autoritu z ducha. Jedním z mála lidí, kteří odpovídají tomuto kritériu, je současný francouzský historik idejí Alain Besançon. Velice aktivní a plodný vědec a myslitel nemá jen kritická slova, ale také slova východisková, jež mají svoji váhu a platnost i v situaci, která se může jevit jako bezvýchodná, protože reflektují skutečný stav. (Josef Mlejnek v předmluvě ke knize) Alain Besançon (1932) je současný francouzský filosof a historik idejí žijící v Paříži. Od roku 1996 je členem Francouzské akademie, v minulosti byl ředitelem Vysoké školy sociálních studií (EHESS) a hostujícím profesorem na řadě západních univerzit. Je členem redakce časopisu Sešity o ruském světě od jeho založení v roce 1961. Eseje a články publikuje ve čtvrtletní revue Commentaire, v jejíž redakční radě působí od roku 1986. Z jeho obsáhlého díla uveďme alespoň několik titulů: Myšlenkové kořeny leninismu (1977), Falzifikace dobra, Solovjov a Orwell (1985), Zakázaný obraz. Intelektuální dějiny obrazoborectví (1994, česky 2013), Trojí pokušení v církvi (1996), Neštěstí století: komunismus, nacismus a jedinečnost Šoa (1998, česky 1999). V roce 2008 mu vyšel první román Emil a lháři, v roce 2010 se objevil soubor jeho literárních studií Láska a náboženství. Pět osob hledajících lásku. Svá velká ruská témata shrnul v kritickém pojednání Svatá Rus (2012), v letošním roce vydal knihu Náboženství v Americe. Českou republiku navštívil v roce 1991: v Praze se zúčastnil konference o zločinech komunismu.
ALOIS NEBEL 
| 
