Kniha známého francouzského medievalisty se zabývá jednou zajímavou středověkou pověstí a na jejím základě vzájemným vztahem mezi latinskou, psanou kulturou vzdělanců a orální kulturou, šířenou mezi prostými lidmi. Autor analyzuje text Étienna de Bourbon, který ve 13. století pověst zaznamenal, popisuje okolnosti rozšíření této pověsti, kult sv. Guineforta, místního světce, který s pověstí souvisel, a v obecnější rovině se zabývá spojením světců se psy a pověrečnými obřady za uzdravení dětí, jež přetrvávaly až téměř do začátku 20. století.Text doprovázejí nákresy, plánky a fotografie.