Surinam, neoficiálně také Nizozemská Guyana, má několik světových prvenství: je nejmenším suverénním státem Jižní Ameriky, jeho území je z více než 90% zalesněno a nabízí jedny z největších světových zásob bauxitu. Drtivá většina obyvatelstva žije v jeho hlavním městě Paramaribu a doprava z východu na západ je takřka nemožná kvůli rozsáhlé říční síti, vlévající se na severním pobřeží do Atlantického oceánu. Nizozemské Antily, již neexistující státoprávní celek, který byl 10. 10. 2010 rozdělen demokratickým hlasováním obyvatelstva o budoucnosti ostrovů, je dalším z významných koloniálních odkazů Spojených nizozemských provincií a dnešního Nizozemského království. Ostrovy „SSS“, tedy Saba, Svatý Eustach a Svatý Martin v blízkosti Panenských ostrovů, spolu s ostrovy „ABC“, tedy Arubou, Bonaire a Curaçaem při venezuelském pobřeží, byly po dlouhá staletí strategickou pirátskou a otrokářskou základnou Nizozemců. Jejich politická proměna v BES“, tedy Bonaire, Svatý Eustach a Saba, které dnes patří jako speciální s právní obvody do Evropské Unie, je ukázkou unikátního postkoloniálního vývoje 21. století. Postupná kolonizace těchto území Španěly, Angličany, Francouzi a Nizozemci se stala tavicím kotlem mnoha evropských kolonizačních přístupů, ale především kultur, které jsou znatelné dodnes - ať už ve složení obyvatelstva, různorodosti jazyků či náboženství. Dějiny těchto ministátů představují významný mezník v dějinách Karibské oblasti - pirátské výboje, neustále se opakující obsazování ostrovů cizími mocnostmi a jejich znovudobývání, otrocké základny, pašerácké přístavy, ale především postupná decimace španělského koloniálního impéria… To vše nabízí historicky první česky psaná publikace, věnující se dějinám nizozemských držav v Novém světě.
ALOIS NEBEL 
| 
