Šumava... Také ve vás to slovo vyvolává něco krásného, romantického, tajemného, ale i dramatického a rozporuplného? Pro mě má Šumava svůj genius loci. Když jsem tam jako malý kluk jezdil s rodiči, za každým stromem jsem čekal, že se objeví Král Šumavy. A slatě byly nejnebezpečnější na světě. Ta místa jsem potom mnohokrát navštívil. Od devadesátých let se Šumava stala mou profesní záležitostí. Natočil jsem o ní řadu úspěšných turisticko-propagačních filmů a samozřejmě fotil a fotil. A po čase jsem se odvážil vydávat obrazové publikace. Jednou z posledních byla před pěti lety Zakázaná Šumava, černobílá kniha o nepřístupných oblastech tohoto regionu. Co se od té doby na Šumavě změnilo? Z médií, z úst těch nejvlivnějších, slyším výkřiky:Zachraňme Šumavu! Zrušme národní park! Za všechno může Bláha! Bojujme s přírodou A tak se bojuje.
ALOIS NEBEL 
| 
