Pět let po svém „Úúú“ — sbírce Úplně úzké úly — přichází jihlavský básník Norbert Holub (povoláním lékař) s nepřeslechnutelným „Sss“ — sbírkou Suché sochy stínů. Těsná formální spjatost včetně totožného uspořádání obou sbírek — opět třikráte osmnáct básní co čtrnáctiveršových (quasi)sonetů — je stvrzením, že se básník ve svém stylu setsakramentsky našel! Had sevřené, svého druhu dokonalé formy proplétá se však na Holubově holi poezie neoddělitelně s hadem druhým: s dětsky bezuzdnou poetikou, s rozvernostmi nonsensů a absurdit, se svrchovanou hrou s významy slov potažmo lidské existence…
ALOIS NEBEL 
| 
