Román provází starého muže hledáním ve svých vzpomínkách na dětství, po více jak půl století. Bylo to v roce 1947, kdy byl vyhnán ze svého původně německého domova, nyní součástí Sovětského svazu. Tento třináctiletý kluk již na začátku války ztratil otce, a svoji vyhladovělou mrtvou matku pohřbil vlastníma rukama na zahradě u domu. Po několikaměsíčním putování přes polský přístav Gdaňsk se nakonec roku 1947 dostal do Berlína. Dokázal se sám poprat se životem, ale chybí mu ta raná léta. Kým je člověk, když ví tak málo sám o sobě?
ALOIS NEBEL 
| 
