Střední Čechy jsou velké a přírodně a kulturně velmi rozmanité. Svědčí o tom nejen množství zvláště chráněných území (kde jinde mají 6 CHKO), ale i množství památek hrady a zámky počínaje, památkově chráněnými městy a obcemi či jednotlivými budovami (nezapomene se ani na krásu železničních stanic) konče. Je zde takové množství dalších zajímavostí, že by každý jejich region zasloužil mít vlastní publikaci. Několikrát se o to pokoušeli místní nadšenci (již v 19. století) a naposledy vyšla publikace o zvláště chráněných územích přírody, která byla sestavena péčí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. Přesto se domnívám, že kniha o přírodě a dalších zajímavostech středních Čech, kniha, která by byla čitelná pro každého a nebyla pouhou encyklopedií, chybí. Kniha charakterizuje skutečně nezaměnitelné znaky, které má každý úsek zdejší přírody a krajiny. Povídání o jednotlivých částech zdejšího kraje jsou nevelká. Už třeba proto, že jsou střední Čechy přírodně, krajinářsky a kulturně velmi rozmanité. Všechno se odvíjí od velkých řek, které do středních Čech přitékají a tady se spojují v jednu velkou, která jejich vody nese daleko, až do Severního moře. Kde při systemizaci knihy začít. Přirozeným středem kraje je Praha. Podrobně se Prahou kniha nezabývá, ale zmínit se musí, protože bez ní by střední Čechy nebyly středními Čechami. A od dotyku s Prahou se k jihu a pak k východu, severu, západu a zase k jihu odvíjejí jednotlivá povídání, takže celek je vlastně spirála, která se postupně rozvíjí, aby nakonec skončila tou nejsevernější obcí kraje. Samozřejmě, že každé povídání má nějaký příběh a od něho se odvíjí i jeho název. Publikace je doplněna fotografiemi detaily přírody i krajinných celků, i kresbami některých významných druhů rostlin, živočichů či zkamenělin. A vždy s vyznačením místa v mapě. Knihu posuzoval mimo jiné RNDr. Rudolf Prokop, CSc., přední český a světový paleontolog. Z jeho posudky vyplývá, že kniha neztrácí na odbornosti, a přesto je i pro laika velmi čtivá.
ALOIS NEBEL 
| 
