Kniha Strach z lidí je jaksi zrcadlově převrácená k předchozí knize Samou láskou člověka sníst (1996), vlastně je jejím pokračováním. V jedné má autor odvahu vykročit směrem k lidem, k lidské bytosti, ve druhé má strach, že všechno, co řekne, bude použito proti němu, navíc s pocitem ponížení, že hází perly sviním. Ve spojení odvahy a strachu spočívá zřejmě život nás všech. Nebudeme-li mít odvahu, nepoznáme lásku, a nebudeme-li mít strach, budeme zničeni. Existuje jediná cesta: vědět, před kým se otevřít a před kým uzavřít. Tato cesta je však pro člověka nemožná, neboť člověk neví nic.
ALOIS NEBEL 
| 
