V průběhu lidského života si téměř každý člověk opakovaně pokládá otázky směřující ke smysluplnosti lidského bytí, k významu lidského snažení, a to mnohdy i ve vztahu ke konečnosti vlastního bytí. Dotazy tohoto typu v současné společnosti obvykle nepřekračují rozměr přirozeného bilancování při formulování dosažených či významných hodnot a hledání dalších cílů, limitně i ve vztahu ke stáří. Sama antropocentrická koncepce humanizmu, založená na hodnotě člověka a jeho právech, stojí před významným úkolem, jak v důsledku tzv. inflace stáří měnit společenské vědomí ve prospěch pozitivního vnímání stárnutí a implementace filosofie hluboké celospolečenské propojenosti problematiky stáří. Svěží a přitom odborně důsledně fundované dílo Jiřiny Ondrušové Stáří a smysl života tomu podle mého názoru může významně napomoct.
ALOIS NEBEL 
| 
