Pokračování knihy 25 gramů štěstí. Ani jsem se netroufl přiblížit se ke krabici. Co kdyby Lisa zemřela? Sebral jsem odvahu a pomalu odkryl ručník. Paráda: žila a ležela schoulená v rohu. Naše pohledy se setkaly. Tentokrát ke mně navíc pomalu a trochu neobratně natáhla tlapku. Bez dlouhého přemýšlení jsem ji lehce vzal mezi tři prsty, načež natočila hlavu ještě víc mým směrem a začala mě očichávat.
ALOIS NEBEL 
| 
