Monografie postihuje klíčové období formování československého sociálního státu, jehož důsledky jsou patrny do dnešních dní. Práce je rozčleněna do tří tematických okruhů. První se zabývá především sociologickou teorií a standardními typologiemi sociálního státu, do jejichž rámce zařazuje východoevropský model, importovaný do ČSR po roce 1951. Druhý je věnován společenským procesům, jež ovlivňovaly možnosti sociální politiky a institucionální výstavbu sociálního státu. Jedná se především o analýzu proměn politického systému, hospodářství a sociální struktury. Autor věnuje zvláštní pozornost problematice mobilizace pracovních sil, která představuje základní determinantu podoby sociálního zabezpečení v tomto období. Třetí část knihy je analýzou jednotlivých institutů sociální ochrany obyvatelstva a tendencí jejich dlouhodobého vývoje. Jde především o problematiku sociálního pojištění, sociální pomoci, zdravotnictví či bytové politiky. Na základě studia pramenného statistického materiálu je vývoj v Československu zařazen do obecnějšího evropského kontextu. Kniha do jisté míry překvapivě ukazuje, že i po roce 1948 dokázala ČSR v některých ukazatelích dosahovat vynikajících výsledků; v celku však její sociálně zabezpečovací systém začal ztrácet efektivitu, a to zvláště s rostoucími problémy plánované ekonomiky od konce padesátých let.
ALOIS NEBEL 
| 
