Soukromá elegie

Třetí album Luboše Pospíšila s inovovanou kapelou 5P! Stálice našeho rockového písničkářství nemá důvod měnit dosavadní úspěšnou linii. Originální melodie pro romantický hlas, výborné texty od blízkých duší, o dvě či tři hudební generace mladší spoluhráči, to je současný Pospíšil…

Skladatelsky je to převážně on sám, když příspěvky Michala Hrůzy a Ondřeje Fencla jsou přínosné. Mezi textaři najdeme pospíšilovsky prověřená jména Pavla Šruta, Jana Sahary Hedla a Pepy Lábuse, ale také například Tomáše Belka. Kapela doznala jedinou změnu na postu kytaristy, kam přišel velezkušený Mirek Linhart, mašinka stále výtečně funguje s rytmikou Martin Štec a Pája Táboříková, klávesy a jiné nástroje přidal Fencl. Ve studiu Svárov Lukáše Martinka - a v aranžích se smyčci, dechy či keltskou harfou - bylo natočeno album s potěšitelnou společnou energií.

Od vstupní Lilie po závěrečné Poslední tango je to vítaně pestré poslouchání. Krom stále mimořádných balad je tu třeba také našlápnutý rokenrol nebo drobný hold kapele Jethro Tull, to vše spojeno Pospíšilovou interpretační jedinečností. Tucet netuctových songů, včetně jedné vzpomínky (Už vyplouvám, Karino). Dobrou polovinu z nich už 5P koncertně na posluchačích testují s těmi nejnadějnějšími výsledky. Elegie Luboše Pospíšila je občas povzdechem nad ztracenou láskou, roky či příležitostí, ale s takovou vnitřní nadějí, že vaše možná podzimní chandra zaručeně zmizí.