Vesnice a její kultura vždy náležely mezi stěžejní témata etnologického (národopisného) bádání. Výzkum vesnice má dlouhou tradici také na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V této orientaci pokračuje současný Ústav evropské etnologie a jedním z výstupů je předkládaná publikace. Jejím záměrem bylo postihnout a analyzovat proměny venkova a tradiční kultury v souvislosti se společenským vývojem po r. 1989. Jak výzkum ukázal, transformační vesnice se liší od vesnice družstevní i od vesnice předindustriální, jejíž kulturu zkoumal klasický národopis v první polovině 20. století. Změna sociální struktury a profesní skladby vedla k přebírání urbánních forem života, ale jistá specifika venkovského života zůstala. Při hledání identity se venkov obrací do minulosti, a tak dochází k revitalizaci společenských a kulturních forem, které jsou svými kořeny spojeny s předsocialistickou vesnicí a s rituály výročního a hospodářského cyklu. Vedle kulturních forem vycházejících z rurální tradice a lokálních specifik se ve společenském životě vesnice uplatňují aktivity probíhající na bázi masové kultury, jak je patrné z bohaté obrazové přílohy i z připojeného Kalendária kulturně-společenských aktivit moravské vesnice.
ALOIS NEBEL 
| 
