Zatímco první díl především definuje pojem sociální nevědomí v rámci perspektivy skupinové analýzy, díl druhý přináší příklady z různých kultur, zejména na základě studia traumat a ústředních mýtů. Přináší studie o smyslu tří mýtů: o obětování Izáka, o stavbě babylonské věže a rozbor tradičních příběhů drúzské komunity z hlediska jejího sociálního nevědomí. Autoři pracovali jako zúčastnění pozorovatelé v rámci vlastní kultury. Konstatovali obtížně zvědomování, potřebu rozumět obranným a ochranným funkcím, které pak ovlivňují jednání celých skupin. Skupinová analýza přináší nový způsob porozumění, představuje v rámci společenských věd zcela nový, velmi inspirující pohled.