Justova první abecedně řazená sbírka úvah nad polistopadovými klišé, nazvaná Slovník floskulí, vyvolala překvapivě silné reakce. Dvě reedice knihy v krátkém čase po rozebraném prvním vydání svědčí o tom, že čtenářů, sledujících úroveň veřejné debaty, je víc, než autor předpokládal. Floskule v jeho pojetí není každý významově opotřebovaný řečový obrat či vazba. Floskule není – řečeno s Karlem Čapkem – ustálené rčení, ale ustálené lhaní. Toto slovo je etymologicky svázáno s latinským „flos“, „floris“. Floskule je zakrývání, zdobení prázdna slovy. Slovník floskulí 2 pokračuje v úvahách nad módními slovními obraty, jimiž se jejich uživatelé snaží přelstít své čtenáře či posluchače.
ALOIS NEBEL 
| 
