Jan Schneider (* 1934 v Písku) patří mezi nejvýraznější autory poetických textů z období „zlatých šedesátých let“. Připomeňme jeho „chuligánské“ verše z pražského Semaforu Vo co de, komedie z divadla Rokoko Labyrint, Chan & Son, Čekání na slávu nebo texty šansonů pro Ljubu Hermanovou v Divadle Na Zábradlí, veršovanou burlesku v Divadle E. F. Buriana Poetikon a především první český muzikál Gentlemani s hudbou Bohuslava Ondráčka, který se hrál v Praze, Brně, Budapešti i v tehdy západoněmeckém Giessenu.. Také jiné Ondráčkovy melodie jsou nerozlučně spjaty s většinou Schneiderových textů z té doby. Písničky jako Don diri don, O baby, baby a Rekviem získaly prestižní ceny Intervize a na soutěžích Bratislavská lyra a Grand Prix Sopoty. Písničky Namaluj déšť, Hříbě, Hej, pane zajíci se řadily k hitům trojice Golden Kids Vondráčková – Kubišová – Neckář, kterou založil Bohuslav Ondráček. Píseň Magdaléna s hudbou Španěla L. E. Auteho má Marta Kubišová v repertoáru dodnes. Schneiderovým slovům z protestsongu Musím dál zpívat s hudbou Karla Kopeckého udělili na jaře 1969 tehdy ještě neznormalizovaní žurnalisté cenu českých novinářů, jenže nejvyšší stranická místa v duchu již nastupující normalizace televizní přenos z bratislavského festivalu zakázala a posléze postihl autora generální zákaz vůbec cokoliv publikovat. Na podzim roku 1969 se básník sešel v zahraničí s Karlem Krylem a jejich tvorba se pak ozývala na rozhlasových vlnách Svobodné Evropy. Ze světa se k jihočeskému rybníku Svět vrátil v roce 1991 - po návratu domů vydal pětadvacet nových knih a napsal recitál pro Martu Kubišovou Vítej, lásko.
ALOIS NEBEL 
| 
