Jak vypadá humanistický tanec v rozvalinách koncentračního tábora? Je láska výrazem touhy stát se bordelmamá celého světa? Jsme štastni, když nekonečně dlouho odpočíváme na pláži demokracie? – A proč, když se podíváme kolem sebe, vidíme jen proudy aut? Debut mladého českého autora opouští zavedená klišé české prózy. Elegantně a vtipně, originální románovou formou - bildungsroman bez morálky a bez vývoje - promítá životy záměrně schematizovaných postav, symbolů a obětí svých kultur na plátna tak rozdílných témat, jako jsou utrpení a turismus, Osvětim a dobrosrdečnost, konec dějin a make-up. Bereme do rukou ručníky. Proti Osvětimi je všechno sranda. – Stud za vlastní holý zadek vystřídaly rozpaky z ubohosti vlastního myšlení.
ALOIS NEBEL 
| 
