Kronika Skautské léto vypráví o zážitcích členů skautského oddílu, tábořícího v létě roku 1946 v údolí při horním toku jihočeské řeky, obklopené lesnatými stráněmi i písečnými plážemi v oblasti tehdy ještě nepříliš dotčené moderními devastacemi přírody. Vyprávění je vlastně vzpomínkami staršího již skauta, určenými pro skauty mladší, ale zvláště pro chlapce, kteří již skauting a jeho hodnoty z vlastní zkušenosti nezažili, neboť československé skautské hnutí bylo u nás nejprve zakázáno za Protektorátu a poté po roce 1949 s krátkou přestávkou od jara 1968 až po nástup normalizace. Vyprávění na pozadí bájí o indiánském náčelníkovi a hrdinovi Hiawathovi má podobu kapitol o chlapeckých dobrodružstvích, jež se udála během po celé léto trvajícího poválečného tábora. Text je provázen četnými barevnými ilustracemi i mapkou tábořiště u „Jižní řeky“.