Silentbloky

„Hledíš­-li z půdy svého podsebití, jsem hodovní síň do všech stran táž, jsem v ní v sobě přítomnost osmi hostů, jsem kobercem, na němž smím osmeronásob v sobě spočinout, jsem uprostřed něj dírou, kudy se zbytky ze mě do mě vpíjí, jsem nad ní nad sebou stolem pro pokrmy, jsem na stole sobě ubrusem s cípy, jež nevisíce ukazují, jsem podnosem třírohým pod sebe přichystaným, jsem ubrouskem třírohým spočívajícím na podnose sebe, jsem uťatou k hostině hlavou kozla k tobě vzhlížející, jsem tečkou na svém kozlově čele, v níž, hledíš­li ze mne, jsi.“