Kniha vznikala po dobu deseti let. Představuje vývoj života a myšlenkových pochodů mladé, tenkrát patnáctileté dívky (autorky), která se již od svého dětství potýkala s pocity odlišnosti a názorovým nepřijetím svého okolí. Nakonec se po nějaké době anorexie a sebetrestání pokusila svůj život ukončit a dostala se tak až na samé dno v psychiatrické léčebně, kde trávila většinu času sama se sebou. Pád na dno se však stal jedním z největších učitelů v jejím životě. Chvíle strávené o samotě v ukrutných psychických bolestech a splatnosti jí umožnily zaměřit se na své nitro a poznat tak lépe sebe sama bez vlivů okolí. V určitý moment si řekla, že přeci i v té nejtemnější chvíli někde tam uvnitř září jiskřička světla. Rozhodla se tedy změnit úhel pohledu na danou situaci a vytěžit z ní co nejvíce pozitiv a zkušeností, které jí v budoucnu pomohou dojít ke šťastnému a úspěšnému životu, přičem by mohla motivovat spoustu dalších lidí v podobných situacích. Dnes je za vše čím si prošla moc vděčná a nelituje těchto událostí, s láskou je přijala jako součást svého života, která jí dala mnohá uvědomění a bohatství do života. Dnes již svou odlišnost nebere jako handicap ale jako dar, který hodlá využít na maximum.
ALOIS NEBEL 
| 
