Přirozeným jazykem jsme všichni už jednou mluvili. Proč zapomínáme mluvit přirozeně a schováváme se za slova? Slova mají jen takový význam, jaký jim dáme, a samotný jazyk se neustále vyvíjí. Tak proč si tedy vůbec myslíme, že jedno slovo bude vždy znamenat to samé? Záleží na tom, kdo ho řekne, kdy ho řekne a v jakém prostředí, historickém období, v jaké konkrétní situaci a nepochybně také komu. Jazyk je nástroj a řeč pak jeho interpretací. Je to však nástroj, který mnohdy nevíme, jaké má účinky. Ty se totiž dynamicky mění. Ten, kdo umí jazyk obratně používat, dokáže téměř vše. Celý tento nástroj však stojí na základech, které jsme nevytvořili svým rozumem jako lidé. Už jako malý plod v matčině lůně každý z nás komunikoval se svou matkou a s okolním světem. Kniha, kterou právě držíš v ruce, pojednává právě o tomto jazyku, který používáme přirozeně. Je to řeč beze slov – řeč, kterou mluví každý z nás i když mlčí. Kniha pojednává o přirozeném vývoji mluvené řeči, gestikulaci, významu písma jako záznamu mluvené řeči i o interpretaci písma digitálními technologiemi. Pojednává o ubývání přirozené řeči, z toho vzešlého neporozumění mezi lidmi při nevhodně zvolených komunikačních kanálech a návratu k přirozené řeči jako k našemu základu komunikace.
ALOIS NEBEL 
| 
