Výběr z úspěšného rozhlasového cyklu z let 2011–2013.
Když jsem si jednou připravoval scénář pro Dobré jitro, chtěl jsem si ověřit jednu Čapkovu větu. A náhle jsem se začetl a nechal se houpat na vlnách nádherného jazyka plného tak moudrých a tak současných postřehů a myšlenek, formulovaných naprosto přesně, ale zároveň jednoduše a srozumitelně. Ta slovíčka voněla radostí za života a zároveň pokornou člověčinou. A tehdy mne napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby obyčejný básník 21. století usedl s mistrem Čapkem u jednoho stolu. Tak vznikl cyklus takových setkání, rozhovorů volně sestavených z Čapkových novinových nebo knižních článků, esejů a myšlenek. A když se tak skvělý český herec jako Luděk Munzar ujal toho, že si půjčí vestu pana spisovatele a na oplátku mu půjčí svůj hlas, nemohl jsem si přát víc. Jsou si totiž ve vnímání světa a hierarchie hodnot tak podobní, že když jsem psal scénář, měl jsem pocit, že oba tito velcí kumštýři sedí naproti mně. Ohlas u posluchačů byl mimořádný. A tak nám bude velkou ctí a potěšením, když i vám teď bude s Karlem Čapkem tak pěkně, jako bylo nám ve studiu.
František Novotný
Já o Františkovi říkám, že je to Seifert 21. století, a můžu to říkat, protože jsem mistra Seiferta dobře znal. S tím, jak přizdobil naše setkání veršem a celé ho pojal, jsem se okamžitě ztotožnil, protože slova Karla Čapka, to je tak nesmírná úklona poctivému lidskému životu, to je studánka lidské slušnosti, která dnešní době tolik, tolik chybí. Byla to nádherná práce. Jen jsme měli obavu, abychom to panu spisovateli nějak nezkazili. Díky mé kolegyni v Národním divadle, paní Olince Scheinpflugové, jsem skutečně mohl sedět u stolku a na židli slavného spisovatele, mnohé jsem se o něm dozvěděl, a když jsem dostal text pro Setkání, měl jsem stejný pocit, že je u mikrofonu s námi. Nezbylo, než s nesmírnou úctou smeknout nad jeho myšlenkami, slovy, větami a odstavci, které se zatřpytily jako démanty nalezené ve špíně současné doby.
ALOIS NEBEL 
| 
