Jednou, takhle v prosinci, jsme si s Janem Werichem povídali o Vánocích. Vyprávěl mi o tom, že když v létech válečných pobývali v Americe, setkali se se zcela jiným druhem Vánoc. Vánoce tam slavili vesele, rozverně. Od té doby mu neseděly české Vánoce, pojednané spíš se sentimentem. Namítl jsem, že slovanská duše už je taková, a my Slovani jsme, ať chceme nebo nechceme. Tehdy jsme se na podobě Vánoc neshodli, ale je třeba říct, že částečně za pravdu jsem mu dal. Trochu humoru velebnosti Vánoc neuškodí, řekl jsem si, a čas od času jsem napsal nějakou tu vánoční povídku. Šest z nich vám tu předkládám s nadějí, že vám do vánoční nálady vnesou krůpěj humoru. Jitka Molavcová doplňuje mé povídání fragmenty několika semaforských koled. Příjemné naslouchání. Jiří Suchý
ALOIS NEBEL 
| 
