Sedmice mudrců, kteří působili v Řecku archaické doby a mezi něž byli mimo jiné řazeni i slavný filosof Thalés z Mílétu a athénský mudrc a zákonodárce Solón, reprezentuje formu moudrosti, která se projevovala zejména stručnými sentencemi s morálním podtextem. Nová studie Tomáše Vítka, který je mimo jiné autorem třísvazkové monografie Empedoklés, zpracovává vyčerpávajícím způsobem veškerý dostupný materiál o sedmi mudrcích, i když se uchoval v různých žánrech a režimech řeči. Mapuje složení sedmice a okolnosti jejího formování, legendu o vzájemném soupeření v moudrosti a povahu i dobu vzniku výroků, které jí byly přisuzovány. Autor dále rozebírá úlohu Apollóna a delfské věštírny v profilaci a prosazování typu moudrosti, který se se sedmi mudrci pojil. Srovnává také výroky mudrců a jejich sbírky s ostatními řeckými i orientálními mudroslovnými soubory a analyzuje pozadí, z něhož vyrůstalo přesvědčení o posvátnosti čísla sedm. Druhá část knihy obsahuje řecké vydání a zrcadlový český překlad všech důležitých zpráv o sedmici včetně veškerých dochovaných výroků a sbírek sedmi. Nechybí ani obrazová příloha ukazující, jak si sedmici mudrců představovali v antice, srovnávací rejstřík všech výroků a rozsáhlá bibliografie aspirující na úplnost.
ALOIS NEBEL 
| 
