Kniha Sebrané spisy Jana Patočky jako ediční problém se zabývá dvojími, samizdatovými a tištěnými sebranými spisy českého filosofa Jana Patočky (1907-1977) a dalšími domácími i zahraničními edicemi jeho díla. Archivní soubor prací Jana Patočky začal vznikat s pořádáním autorovy pozůstalosti krátce po Patočkově smrti. Dvacet sedm svazků této ineditní edice, kterou Patočkovi žáci připravili do roku 1989, představuje plnohodnotný pokus o uspořádání a kritické vydání Patočkových sebraných spisů. Na konci osmdesátých let se pomýšlelo na exilové vydání, které mělo vzejít ze spolupráce domácí, exilové a zahraniční badatelské obce. Porevoluční Sebrané spisy Jana Patočky vycházejí od roku 1996 a oproti předchozí řadě představují přeuspořádanou a doplněnou edici. Kniha sleduje vydavatelskou historii Patočkova díla a to, jak se při pořádání sebraných spisů uplatňují tematická, chronologická a další kritéria, jak se proměňuje podoba a rozsah edičního komentáře, zvláště při zacházení s edičně problematickými oblastmi (cizojazyčné práce či varianty česky psaných textů, neautorizované přednášky, jejichž znění se opírá o magnetofonové záznamy či zápisy posluchačů, fragmenty a náčrty). Na základě této analýzy se pak snaží pojmenovat obecnější zákonitosti ediční praxe a nastínit, jak se ediční řešení odráží ve způsobu zpřístupnění celku autorova díla, jehož vlastní tematicko-chronologický profil vhodnost různých řešení podmiňuje. V závěrečné příloze jsou zpřístupněny ediční rozvahy, komentáře a polemické reakce z období 80.–90. let, jejichž tématem byla otázka zveřejnění celku Patočkova díla (zastoupeni jsou I. Chvatík, F. Karfík, E. Kohák, P. Kouba, J. Němec, M. Petříček, jr., V. Prečan, J. Vladislav).
ALOIS NEBEL 
| 
