Poslední próza fotografa, konceptuálního umělce a spisovatele Édouarda Levého (1965-2007) je textem v pravém slova smyslu ultimativním. Levé evokuje v knize sebevraždu přítele, o jehož životě podává zprávu. Vyprávění se odvíjí v druhé osobě a jeho leitmotivem je soudržnost lidského života, jevícího se zde jako sled bezvýznamných událostí, jimž teprve smrt dotyčného dává zhodnocující narativní rámec. Metafikční okolnosti prózy jsou mrazivé: deset dní po odevzdání rukopisu knihy si Édouard Levé bere život.
ALOIS NEBEL 
| 
