Erwin Schrödinger, Robert Schumann, Friedrich Nietzsche, Herman Melville – tato zvláštní, nesourodá skupina se střetává v knize Andrewa Crumeyho Schrödingerova velryba. Ti všichni mají nějaký vztah k Harrymu Dickovi, stiženému ztrátou paměti, a fyzikovi Johnu Ringerovi, jenž se dostane do konfliktu s provozovateli vysoce nebezpečné elektrárny. Schrödingerova velryba je techno-thriller, částečně historická fantasy, ale zároveň román, který klade provokativní otázky a zpochybňuje jasné oddělení filosofie, mystiky, vědy, umění, pseudovědeckých teorií a politiky. Co má společného Friedrich Nietzsche, C. G. Jung a Joseph Goebbels? Telepatie, nevysvětlitelné náhody, překrývání nebo spíše splývání jednotlivých postav, to jsou síly, které ženou příběh vpřed a znovu a znovu čtenáře překvapují. V závěru románu pak do sebe jednotlivé kousky zapadají jako části mozaiky, anebo spíše „puzzle” v původním anglickém smyslu tohoto slova.
Andrew Crumey (1961) je vzděláním fyzik. Vystudoval University of St Andrews, později úspěšně obhájil disertaci v oblasti teoretické fyziky na londýnské Imperial College. Debutoval v roce 1994 románem Hudba v cizím jazyce o zvláštním a složitém vztahu mezi fyzikem a historikem odehrávajícím se – podobně jako Schrödingerova velryba – v alternativním fikčním světě, v němž se Británie nachází v totalitním režimu. Následovaly romány Pfitz (1995), D’Alembertův princip (1996), Pan Mee (2000), Schrödingerova velryba (Möbius Dick, 2004), Sputnik Caledonia (2008) a Tajné vědění (2013). Andrew Crumey nějakou dobu působil jako literární redaktor listu Scotland on Sunday, aktuálně vede kurzy tvůrčího psaní na Northumbrijské univerzitě.
ALOIS NEBEL 
| 
