Zájemci o českou barokní tvorbu dostávají do rukou novinku autorského kolektivu z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Inspirací pro název knihy se stalo dvojverší: O pacholátko, nedej se libé své mámiti kráse! Růže prší krásná, stálé, což drsnato bývá. Jinými slovy krásná růže opadává a chřadne, krása rychle pomíjí, zatímco drsnost trvá, je odolnější. Verše pocházejí z Rosovy gramatiky (Grammatica linguae Bohemicae) z roku 1672. Podtitul kolektivní monografie naznačuje, že hlavním tématem je diskurs barokních mistrů pera i řeči. Autoři podrobují analýze homiletická, historiografická, nábožensko-filozofická, nábožensko-propagační a lexikografická díla 17. a 18. století, a to z různých aspektů. Uplatňují při tom lingvistickou metodologii, pracují s elektronickými slovníky, využívají poznatky z barokních mluvnic, tištěných i digitalizovaných. Soustředili se na několik badatelských okruhů. Předmětem zkoumání se staly jazykové prostředky, jejich výběr, uspořádání a funkce v textu. Pozornost byla věnována přejímkám z latiny i z moderních evropských jazyků, slovotvorné utvářenosti významných slovních druhů, morfologické a syntaktické charakteristice vybraných jevů.
ALOIS NEBEL 
| 
