Třetí sbírka laureátky Ceny Jiřího Ortena Věry Rosí opouští znělkovou formu předchozí básnické knihy a jako by se obloukem vracela k prvotině Holý bílý kmen. Ačkoli zhuštěné životní příběhy a mezilidské vztahy, zejména zoufalá přetrženost partnerského soužití muže a ženy, tvoří tematické jádro sbírky, pořád zbyl neprobádaný prostor krajiny v jejích početných podobách - krajiny měst, vsí, lesů i zahrad, babiččiny sednice a molových skříní i cest vlakem, který už nestaví ani ve stanicích.