Knížka apokryfních povídek navazuje na literární žánr založený v českém prostředí spisovatelem Karlem Čapkem (Kniha apokryfů). Ve třinácti příbězích autor zúročuje nejen své teologické a filozofické vzdělání, ale také své životní a čtenářské zkušenosti. Autorovi v nich totiž nejde pouze o aktualizaci některých teologických novozákonních témat a kritiku mnohých současných církevních nešvarů, ale o vyjádření obecně lidských problémů.