Komunistický režim ve druhé polovině padesátých let postupně opustil nejbrutálnější aspekty vládnutí založené na masovém teroru a namísto toho se zaměřil na kádrovou politiku jako svou hlavní mocenskou pravomoc. Opuštění represivní politiky bylo klíčovou změnou v poststalinské éře a v mnoha ohledech vyvolalo postupnou transformaci způsobu vládnutí. Zároveň se však Československo od počátku šedesátých let propadalo do stále hlubší ekonomické krize, přičemž komunistické vedení se ukázalo neschopné na ni zareagovat přijetím odpovídajících politických a ekonomických reforem. Poststalinská stranická elita pod vedením Antonína Novotného se neodvážila vzdát se absolutního mocenského nároku, praktická realizace politického vládnutí však byla stále více dysfunkční. V průběhu šedesátých let tak významná část stranických funkcionářů a odborníků usilovala nejen o demokratizaci vlastní komunistické strany, ale i o přijetí zásadních změn politického a ekonomického systému. Publikace analyzuje ústřední výbor Komuni¬stické strany Československa v éře Antonína No¬votného (1953–1967), přičemž se soustředí na tři hlavní témata: organizační strukturu ústředního aparátu, personální obsazení vedoucích funkcí a personální politiku (tzv. kádrovou nomenkla¬turu). Z perspektivy politického pluralismu jsou zkoumány mocenské sítě a vztahy na nejvyšší stranické úrovni prostřednictvím analýzy biogra¬fických údajů více než šedesáti komunistických politiků.
ALOIS NEBEL 
| 
