Vztah není vylíčen jako momentální pominutí smyslů stárnoucí ženské, která ještě chce urvat od života co se dá. Vzniká postupně, hrdinka si uvědomuje rizika, brání se tomu, podléhá, koketuje s myšlenkou vše v životě změnit, neztrácí však kontakt s realitou. Ženské by jí fandily. Manžel je také sympaťák, manželčina nevěra a motiv vztahu s mladým klukem není přičítán na jeho účet, jen se do manželství nenápadně a postupně připlížila rutina, jakási nuda, osamělost aktérů, tedy to, co se děje po letech v každém vztahu, pokud se uživatelé manželství cíleně nebrání. Příběh je uchopitelný a pochopitelný a dovoluje ženským ztotožnit se s hrdinkou a zprostředkovaně prožít to, co by skoro žádná od svého prahu nezaháněla, kdyby se jí zadařilo.
ALOIS NEBEL 
| 
