Výpravná obrazová monografie Marie Klimešové reflektuje ve třinácti kapitolách výtvarné fenomény, tematické a názorové okruhy, osobnosti a události, které vytvářejí obraz dané doby a znamenají podstatné hodnoty českého umění druhé poloviny 20. století. Zároveň je členěna na tři základní časové etapy, jejichž první předěl představuje politický puč v roce 1948 a jeho důsledky v české kultuře, a druhý pak XX. sjezd KSSS a jeho kritika stalinismu. Čtenáři tak mohou sledovat, jakým způsobem umělci nejprve reagovali na deziluzi plynoucí ze zkušenosti války a rozpadu klasických postupů předválečného modernismu, jak později čelili likvidaci intelektuálních a tvořivých sil společnosti a jak využili klimatu větší ideologické tolerance po roce 1956. Panorama výrazných osobností spojuje do jednoho celku tvorbu nastupující poválečné generace s klíčovými umělci předválečné výtvarné scény - Emilem Fillou, Janam Zrzavým nebo Alénem Divišem. Kniha představuje především volné umění - malbu, plastiku, kresbu, koláž, grafiku a fotografii. Mezi desítkami autorů zazáří tvorba Andreje Bělocvětova, Václava Boštíka, Vladimíra Boudníka, Pavla Brázdy, Libora Fáry, Miroslava Háka, Františka Hudečka, Josefa Istlera, Čestmíra Kafky, Jiřího Koláře, Jana Křížka, Jana Lukase, Mikuláše a Emily Medkových, Zdeňka Palcra, Roberta Piesena, Stanislava Podhrázského, Bohuslava Reynka, Zbyňka Sekala, Zdeňka Sklenáře, Josefa Sudka, Josefa Šímy, Václava Tikala, Jiřího Tomana, Toyen a mnoha dalších, často i doposud neprávem opomíjených umělců.
ALOIS NEBEL 
| 
