Autorky knihou prezentují v širokých souvislostech dva pozdně renesanční soupisy vnitřního vybavení zámku Jindřichova Hradce, významné rezidence jednoho z předních českých šlechtických rodů této doby. Starší z nich vlastnoručně sepsala roku 1604 paní Kateřina Hradecká, rozená z Montfortu (1556–1631), vdova po Adamovi II. z Hradce (1549–1596), vladaři hradeckého domu a nejvyšším pražském purkrabí – zástupci habsburského panovníka Rudolfa II. v zemi. Tato vysoce urozená aristokratka a paní domu zachytila ve velmi specifické švábské němčině zámecké movitosti nejen v nebývalém rozsahu, ale i s osobitým úhlem pohledu a osobními poznámkami. Unikátní pramen přináší informace o podobě nejluxusnějších předmětů určených k reprezentaci i o předmětech určených pro každodenní užití, zlaté a stříbrné nádoby, baldachýny, výbavu loží, tapiserie, zlatem a stříbrem zdobené přehozy, orientální koberce, sedací nábytek, nádobí, svítidla, toaletní potřeby, obrazy či vybavení kaple. Roku 1638 dala zaznamenat movitosti zámku, tentokrát česky, také paní Alžběta Pragerová, zámecká komornice a strážkyně pokojů. Ve sbírkách státních zámků Jindřichův Hradec a Telč se některé z těchto památek nalézají až do dnešních dnů. Čtenáři v knize naleznou kromě edic těchto pramenů také studie přibližující dějiny pánů z Hradce a jejich manželek, především pak přední dámy Českého království Kateřiny Hradecké, rozené z Montfortu, spřízněné s nejbohatšími evropskými rody (mj. Fuggerové). Příběh této šlechtičny, jež se dožila na svou dobu pozoruhodných 75 let, zachycuje její mládí, kdy vyrůstala jako dvorní dáma na vladařských dvorech, popisuje nákladnou svatbu s Adamem II. z Hradce uskutečněnou pod habsburskou patronací i život na hradeckých sídlech spojený s velkolepou reprezentací. Všímá si též osudu Viléma Slavaty, manžela její dcery Lucie Otýlie.
ALOIS NEBEL 
| 
