Srovnání Rembrandta s Picassem nevychází z přímého rozboru jejich děl, nýbrž z hodnocení místa, které zaujímají v historickém kontextu. Oba malíři stojí na opačných koncích jedné velké, čtyři sta let trvající vývojové fáze evropského malířství. Rembrandt přichází ve chvíli, kdy se před malíři, dík příznivým okolnostem, otevřela skutečnost jako nepopsaná doména. Byl jedním z předních holandských malířů, kteří se snažili zachytit dosud nepoznané vlastnosti života a skutečnosti. Picasso přichází ve chvíli, kdy se zdálo, že umění již vyčerpalo všechny možnosti, jak skutečnost napodobit, zobrazit, vyjádřit. Jako jeden z nejradikálnějších novátorů 20. století prosazuje nezávislost umělecké tvorby na skutečnosti a do krajnosti narušuje podoby a vlastnosti předmětné skutečnosti. Zatímco Rembrandt přistupoval ke skutečnosti s pokorou a zvědavostí, Picasso k ní přistupoval jako šaman, který ji i zaklíná a diváky šokuje. Ranní i večerní hodina klade na tvůrce paradoxně analogické požadavky: ani na chvíli neustrnout v průkopnickém díle, neustále být připraven zpracovávat velké množství témat a mít přitom v zásobě stále se rozšiřující paletu výrazových prostředků, technik a žánrů.
ALOIS NEBEL 
| 
