Výbor z literárně kritické tvorby Alexeje Mikuláška přinášející studie, eseje, recenze a další kritické žánry. První kapitola je věnována technice modelace, tedy literárně stylizovaným konfrontacím hledisek, jimž je společná předsudečnost a stereotypnost (přednastavené vzorce o „komunistickém zlu“). Druhá kapitola analyzuje především tvorbu autorů stojících mimo hlavní proud poezie, tedy autorů domněle „odsunutých do bezvýznamnosti“ (J. Pelc, M. Černík, K. Sýs), na okraji nebo problematizovaných, a to v prostředí českém i slovenském (P. Janík, J. Tužinský, J. Majerník). Autor mj. doceňuje žánr aforismu jako útvaru povýtce literárního (I. Fontana), ba poetického (K. Sýs, J. Žáček). Třetí kapitola je věnována problematice česko-německo-židovské, navazuje přímo na projekt Literatury s hvězdou Davidovou a podrobuje mj. kritice názor o „vražednosti asimilace“. Autor se inspiroval kritickou tvorbou Bedřicha Václavka a jeho analýzami Od umění k tvorbě a Tvorbou k realitě; jeho marxistickou metodologii však spojuje s novějšími metodami interpretace literárního díla.
ALOIS NEBEL 
| 
