Dosud nevydané nahrávky z podzimu 1968, kdy se v rozhlasovém studiu potkávali Jiří Suchý a Jiří Šlitr s publikem a živě vysílali program plný písniček, vyprávění a her.
V archivu Českého rozhlasu se dochovaly pouze tři z odvysílaných dílů (1, 2 a 5), které proto zařazujeme přednostně v kvalitní podobě. Po zbylých třech pátral spisovatel Lukáš Berný spolu s Ondřejem Suchým, Růženou a Jaroslavem Majerčíkovými a s nemalou pomocí Davida Hertla z Českého rozhlasu. Zejména díky archivům Bohuslava Smítky, Iva Bílého a Věry Kyliesové se podařilo objevit několik záznamů, jež sice mají notně sníženou audio kvalitu, nicméně zařazujeme je také jako cennou archivní památku práce Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Tyto záznamy si vyžádaly několik zásahů. Ačkoliv v roce 1968 všechny díly působily jako živé vysílání, ve skutečnosti byly zpravidla o den dříve přetáčené a následně krácené. Slyšíme v nich někdy ne úplně citlivé zásahy střihu a v některých případech se naopak drobné části díky střihům záznamů opakovaly. První díl byl při premiéře z neznámého důvodu vysílán pouze do písně Blues o světle. Následná skladba Kytky se smály byla vypuštěna, přičemž další tři písně (Honky tonky blues, Trojský kůň a Propil jsem gáži) byly i s mluveným slovem S+Š dodatečně použity při tvorbě čtvrtého dílu (byly tam vstřiženy po bloku skladeb Jaroslava Jakoubka). Zcela totožnou nahrávku písně Propil jsem gáži prodlouženou o finální track prvního dílu Spánek má strýčka portýra znovu režie použila jako finále také šestého dílu. V našem záznamu uslyšíte kompletní nahrávku prvního dílu se všemi zmíněnými písněmi, jež se v této podobě reprízovala, resp. prvně vysílala 5. ledna 1969 pod upraveným názvem Nedělní párty S+Š. Z toho důvodu vypouštíme totožnou (ovšem zvukově nekvalitní) část nahrávky v díle čtvrtém. Stejně tak jsme vystřihli opět totožnou verzi písně Propil jsem gáži z dílu šestého, byť zde pro dojem ucelenosti dílu ponecháváme závěrečné zopakování skladby Spánek má strýčka portýra, kterou S+Š i v jiných případech s oblibou používali jako finále.
ALOIS NEBEL 
| 
