Protialkoholní společnost doktora Řimsy vzešla z pražské studentské bohémy 70. let 20. století. Navazovala v jistém smyslu na podobná recesisticky orientovaná sdružení a hnutí 60. let, jako byla Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, či na mnohem starší skupiny (Recesse) a umělecké směry (surrealismus, dadaismus), přesto zůstala po všech stránkách jedinečná. Profilovala se jako výsostně exaktní věda zkoumající zpočátku hlavně alkohol-alkoholismus coby antropologický fenomén. Od momentu, kdy řimsologové docenili jedinečnost objevené metody - usouvztažňování zdánlivě neslučitelných jevů na rovině, která je pro ně na první pohled nevhodná - a uvědomili si obrovský potenciál řimsologického nazírání světa, zaměřili pozornost na celé universum a proměnili svůj vědecký zájem de facto v životní styl. Již čtyřicet let probíhají v pražských hospodách relativně pravidelné řimsologické kongresy, na nichž skalní badatelé, ale i náhodní sympatizanti prezentují výsledky zkoumání řimsologických kategorií v oborech sobě vlastních - filosofii, estetice, kunsthistorii, muzikologii, psychologii aj. S nadsázkou můžeme říci, že kniha je neúplným, a tudíž značně pokřiveným obrazem řimsologie na základě pouhé výseče její existence, dané skrovnou sumou textů, které se náhodou dochovaly.
ALOIS NEBEL 
| 
