Monografie se zabývá jednotlivými změnami ve smutečních obřadech na konci „dlouhého“ 19. století a se vstupem do století nového. Místem analýzy se stal západočeský Cheb a jeho obyvatelstvo. Publikace nejprve zkoumá osvícenská nařízení, k jejichž realizaci došlo právě ve sledované době. Konkrétně jde o přesunutí hřbitovů za hranice města, výstavbu márnic, zřizování soukromých pohřebních ústavů a profesi hrobníků. Současně je pozornost věnována i kremačnímu hnutí, které představovalo jeden z nejpodstatnějších zásahů do tradiční podoby pohřbu. Z hlediska komparace je porovnána situace v českém a německém prostředí. Důraz je taktéž kladen na realizaci konkrétních spalovacích zařízení, jmenovitě na neuskutečněný projekt na chebském hřbitově a dále pak na dokončené stavby v saském Plavně, bavorském Selbu a na české straně hranice v Karlových Varech-Rybářích. V rámci zkoumání krematorií dochází k analýze tehdejších obyvatel města Chebu, kteří si zvolili kremaci jako způsob naložení se svými ostatky. Klíčovým tématem je postupné rozšiřování fakultativního pohřbu žehem napříč sociálním spektrem společnosti.
Książki - według kategorii 
| 
