Autor,patřící do exilové generace tzv. osmačtyřicátníků, prošel během svého vědecké dráhy několika silnými podněty: strukturalismus Pražského kroužeku či sémiologie francouzské školy. A právě těmto dvěma směrům je věnována úvodní část knihy. Dále je tu prezentována jeho stěžejní stať o vztahu dramatu a divadelního představení spolu s komparistickými studiemi o sémiologii herectví a nechybí ani reflexe několika divadelních realizací.
ALOIS NEBEL 
| 
