Posledních několik let se zdá, jako by lidé občas přestávali vědět, kde žijí. Jako by jim palubní mozek přestával poskytovat o světě přesvědčivé informace. Jako by jim poskytoval informace jen pro zábavu a namátkou, bez uspořádání a souvislostí. Jako by jimi přestávali vnímat realitu a provozovali život v obrysech, které si vytvářejí na míru pro osobní potřebu a spotřebu. Kde je moudrost, kterou jsme pozbyli znalostmi? Kde je znalost, která se vytratila v informacích? Zeptal se před mnoha desetiletími T. S. Eliot. Kočky řeknou, že tak žít je nerozum, a budou to tím mít za vyřízené. Nám však hrozí, že neuvidíme-li věci a děje jaksi nezprostředkovaně, neuvidíme je vůbec. Neuvidíme ani svého souseda, své město, svou zemi a svůj díl, a nebudeme jimi sami viděni. Budeme jako slepí mezi slepými, hluší mezi hluchými a živí mezi. Pro začátek se zkuste postarat o nějakou kočku. Nabídněte jí zázemí. Vychytá vám v hlavě viry, ucpe díry, šlápne na klávesu delete, vymaže neužitečné programy, provede upgrade. A na monitor vystrčí zadek. Jak že to provede!? Je čas, abyste si šli číst.
ALOIS NEBEL 
| 
