Autor psal v minulých deseti letech drobné eseje a úvahy nad aktuálními i nadčasovými jevy, a to jak do tištěných, tak do internetových médií. Některé z nich jsou v této knížce. Vyznačují se ironií, skeptickým kriticismem a ostrými pointami.
Kdysi v devadesátých letech jsem vytvořil termín nenažraný inženýr z malých měst, kterým jsem nahrazoval učenější výraz deprivovaný provinciální technokrat, což znamená zhruba totéž, ale adresát je daleko namíchnutější. Bylo to po sametové revoluci, a tito mladí muži, deprivovaní a uvažující technokraticky, kteří pracovali v továrnách a závodech malých měst, placeni předtím mizerně jako všichni, se stávali politiky. Svoboda pro ně znamenala především svobodu nadělat prachy. A neuvažovali o tom, jaké lidi to z nich udělá a už vůbec ne o tom, jaký systém vytvoří. A. K.: Filozofie hladových inženýrů
ALOIS NEBEL 
| 
