Básnická sbírka Příběhy přináší vedle retrospektivních, osobně laděných básní i texty-osobní dramata zpodobená třeba do vulkanických zemských pochodů (Zrození sopky). Některé z nich ční jako obranný val proti danosti osudu a statičnosti společenských rolí, jinde se syrovost příběhu překlápí v humornou nadsázku a (sebe)ironii. Přitom napříč celkem jdou témata cesty, citových vazeb, společenských předsudků a existenciálních otázek. Pro básnířku Janu Sovovu, profesně překladatelku z italštiny, je zásadní ovšem práce s jazykem, jakou formu i odpovídající styl lze přisoudit danému textu. Jak píše o autorce Jonáš Hájek: Před více než půlstoletím odhodil Jaroslav Seifert „veteš metafor a rýmů“ a své čtenáře zmátl: v prostých řádcích viděl zpěv zpočátku jen málokdo. Ani Příběhy Jany Sovové navzdory své jednoduchosti nepostrádají melodii a rytmus, které dělají verš veršem, stačí být pozorný. Hle, próza v básni, zdůrazňuji v básni, bezbranná i sebevědomá!