V souboru povídek hraje téma překladu roli ústřední významové osy a zároveň je formálním principem deformace každého z textů: zatímco literární postavy se snaží zorientovat se ve světě, způsob vyprávění, jazyk i grafické ztvárnění povídek tuto snahu rozkládají a destruují. Důležitým médiem příběhů je film – jeden děj je vepsán do časové osy určené ke střihu filmů a odhaluje úskalí simultánního překladu, jiný se zabývá dabingem, další střetem přístupů filmaře a vědce. Druhý rámec publikace tvoří motiv vědy a teorie (přírodovědné i humanitní), tedy diskurzů, které je třeba laické veřejnosti „překládat“. Vědecký jazyk, formální úprava odborných textů, způsob přemýšlení teoretiků a konstrukce výzkumu jsou zde dovedeny do absurdních pozic, jež ovšem vyplývají z těch reálných. Publikace líčí s humorným a ironickým tónem jednání člověka jako podřízené systémům různých řečí, v nichž se ocitá. „Přeložit si“ a pochopit smysl cizího sdělení se zdá být neustále selhávajícím úsilím. Jedná se o druhou konceptuálně laděnou knihu Markéty Magidové, první – Domácí slovník – vydalo pražské nakladatelství PositiF na jaře 2013.
ALOIS NEBEL 
| 
