Autorka této již čtvrté (údajně poslední) sbírky básní pracovala celý život mezi lidmi. Jako rozhlasová novinářka i jako lektorka sociální komunikace a rétoriky vyslechla řadu osudových příběhů, provázených hlubokými emocemi. Její hloubavost, potřeba vlastního poznání, schopnost empatie, tvůrčího myšlení i smysl pro krásu se tak v poetickém vyjádření spojily do tohoto poselství lásky k životu, lidem i vztahům v jakékoli pozitivní podobě. Povídání s duší tedy logicky uzavírá její celoživotní kruh poznání a zrání. Podle čtenářských ohlasů na předcházející sbírky Všem láskám mým i vašim..., Srdce z listí, ...a pátý živel je láska... jsou její melodické verše „pohlazením pro duši“, které připomíná smysl i krásu lidského života uprostřed nesmrtelné přírody a pomáhá vybřednout z malomyslnosti, kterou si jeho prožívání i vzájemné vztahy tak často kazíme...