Autor se v knize věnuje svému rodnému kraji. Tentokrát sestavil unikátní soubor pověstí, tak, jak je zaznamenával po mnoho let. Pověsti vykládají většinou staří a moudří lidé, kteří si je pamatují z vypravování svých předků a aby ty pověsti byly ještě krásnější, než bývaly při tom vypravování, přidají k nim své znalosti i svou, většinou velmi krásnou fantazii. Tak pověsti hovoří k lidem současným a přitom vykládají krásnou, byť trochu nadnesenou, historii určitého místa. A bez historie jsme nic, nevíme, odkud jdeme a kam směřujeme, naše kroky jsou pusté a prázdné. Važme si nejen toho, co kdysi bylo zapsáno a nelze to zpochybnit, totiž historie, ale i toho, co ústním předáváním po generace našich předků se změnilo v pověst. Navíc pověsti z dávných let jsou v mnohém poučné. Alespoň odhalují, jak naši předkové žili, čeho si ctili a čeho se báli. A také, že žádné zlo neujde trestu. A kniha dává i možnost se nad tím zamyslet.
Každá z devatenácti pověstí má racionální jádro, v mnohých vystupují skutečné historické osobnosti či děje, jsou u nich zaznamenána jazykovědná fakta. Tedy události nezpochybnitelné. Vypovídají O založení Peček, O lupičích v Tatcích, O hradě Kotkově, vyprávění se dotýká i Velkých Chvalovic, Ratenic, najdeme pověst z Kandie, Bačova atd.
ALOIS NEBEL 
| 
