Svazek obsahuje básnickou skladbu z let 1941-1942, do níž se Halas pokusil zakomponovat zkušenosti z dvacetiletého období 1. republiky. Hněvivě líčí ponurou vizi potopy, v níž zaniká celá jedna epocha lidstva. Pro Halase je potopou právě probíhající 2.světová válka, která ho zároveň inspiruje k obrazu nového světa, v němž by již každá taková katastrofa měla být vyloučena. Skladba je napsána typickým rukopisem, v němž jsou navíc zdůrazněny určité vulgarismy, v tomto případě funkční a opodstatněné. Doslovem knihu opatřil Ludvík Kundera.