Deníková, přesněji řečeno literárnědeníková publikace s názvem Postřádečky potřetí představuje další díl z cyklu literárních záznamů diaristického ladění, které autor časopisecky a poté knižně uveřejňoval nejprve pod souhrnným názvem Řádečky a pro které po vydání pěti svazků, zahrnujících období od zimy 2012 po léto 2016, zvolil obměněný název Postřádečky. Jejich pokračování přišlo na svět s pojmenováním Nové postřádečky, po nichž nyní následuje svazek Postřádečky potřetí. Tentokrát se autorovy reflexivní zápisy z časového pohledu počínají srpnem 2018 a uzavírají se srpnem následujícího roku. Podobně jako v minulých svazcích se i v souboru Postřádečky potřetí klade důraz jednak na peripetie individuálního lidského života, jednak na reflexe soudobého kulturního a zejména literárního dění, nahlíženého z mimovelkoměstského ústraní. Tyto záznamy byly označovány i za „román v próze“ a této formě literární poetiky zachovávají věrnost i v nejnovějším literárnědeníkovém svazku. Stejně jako dřívější autorovy diaristické publikace rovněž Postřádečky potřetí sice vznikaly jako svého druhu časové svědectví, na rozdíl od mnoha jiných deníkových knížek se ale snaží víc promlouvat jako vyznání do značné míry mimočasové a v optimálním případě i nadčasové. Opět se v nich s různou intenzitou zrcadlí životní a tvůrčí filosofie generace, která se eticky i esteticky zformovávala v nemytických, leč o to víc nadějeplných šedesátých letech minulého století.
ALOIS NEBEL 
| 
